Hudební nástroje

Téměř všechna bojová umění a bojové sporty jsou založeny pouze na principu souboje. Zde se capoeira velmi liší, neboť jedním z charakteristických rysů tohoto brazilského bojového umění je právě folklorní africkobrazilská hudba.

Tentokrát se podíváme do tajemného zákulisí, do kterého se člověk dostane až teprve po vstupu do skutečného světa capoeiry. Na chvilku zapomeňme na to, co jsme viděli třeba na vystoupeních nebo někde v televizi, alespoň než dočteme tento článek. Povíme si teď o hudbě a jejím spojení s bojem. 

Hudba je základní součástí capoeiry. Udává tempo a styl hry, která se hraje v rodě. Skládá se ze dvou částí, ze zpěvu a hudebních nástrojů. Bez hudby by capoeira nebyla kompletní.

Hlavním instrumentem je Berimbau. Zvuk Berimbau je prakticky synonymem capoeiry. Udává hlavní rytmus a určuje, který typ hry se bude hrát. Berimbau vypadá jako luk, který je napnutý ocelovým drátem, a ve spodní části má nasazenou seříznutou tykev. Účelem tykve je rezonance a zvýšení hlasitosti. Na Berimbau se hraje dřevěným klacíkem a kamenem, který se přikládá ke struně, aby se změnil tón. Lze zahrát pouze tři základní tóny, vysoký, hluboký a bzučák. Časem se na podporu bzučáku přidal malý instrument zvaný Caxixi, který vydává chrastivý zvuk. Je to malý košíček naplněný kuličkami, například jeřabinami.

V capoeiře se používají tři velikosti Berimbau – Gunga, Medio, Viola – od nejhlubší a zároveň největší po nejmenší.

Dalším instrumentem je Atabaque neboli buben. Vyrábí se z přírodních materiálů a má jedinečnou konstrukci i zvuk.

Mezi další hlavní nástroje capoeiry patří Pandeiro, což je tamburína s koženou blánou a Agogo, které bývá ve dvou podobách. Tradiční podoba Agoga jsou dva seříznuté brazilské ořechy na malém klacíku, na které se hraje samostatnou tyčkou.

Modernější podoba představuje dva spojené kovové zvonky. Obě provedení vydávají dva odlišné tóny, avšak tradiční Agogo má zcela jedinečný přírodní zvuk.

Ještě jeden nástroj patří mezi ty hlavní, avšak v současné době se prakticky nepoužívá.

Jmenuje se Reco-Reco a jedná se o dřevěný kvádr velikosti dlaně, který má jednu stranu s vroubky a přes ně se přejíždí tyčkou. Lze si to představit jako přejíždění vařečkou po valše.

Zpěv v capoeiře je velmi důležitý, protože vytváří spolu se zvukem nástrojů kvalitní energii. Písně jsou zpívané dvěma způsoby. Jeden způsob se podobá vyvolávači v davu, kdy jeden člověk volá, a ostatní odpovídají. Druhý způsob je formou vyprávění příběhů. Hlavní zpěvák neboli sólo zpívá příběh a ostatní opakují jednu nebo několik částí příběhu.

Uspořádání rody je ale vždy neměnné. Střed lidí tvoří tzv. Bateria, což je seskupení instrumentů, mezi které vždy patří jedno až tři Berimbau, jeden Atabaque, jedno či dvě Pandeira a většinou i jedno Agogo. Ostatní lidé, kteří nehrají na nástroje tvoři zbytek kruhu a říká se jim tzv. Coro, v překladu sbor.

Capoeiristé zpívají o různých tématech. Některé písně jsou příběhy nebo vzpomínky na minulost, témata z historie, nebo o slavných lidech z prostředí capoeiry. Některé písně se snaží inspirovat hráče, aby lépe hráli, jiné jen zpívají o tom, co se právě děje v Rodě. Zpívá se o životě, přátelství i o lásce. Jak se mění obsah písní a rytmus, tak i hráči velmi výrazně mění svůj styl hry. Hudba skutečně řídí veškeré dění uprostřed Rody. Určuje, jestli se bude hrát klidně nebo agresivně, pomalu nebo rychle atd. Nejsme daleko od pravdy, když řekneme, že hudba je srdce i duše tohoto nevšedního bojového umění.

Existují tři základní druhy písní. Ladainha, úvodní píseň, kterou zpívá mistr na počest zahájení Rody. Do této písně se Coro nezapojuje. Druhá je Chula nebo také Louvação, ta většinou navazuje na Ladainhu a jedná se o poděkování mimo jiné bohu a svému učiteli. Zde platí způsob vyvolávače v davu. Každé vyvolání je slovo od slova zopakováno sborem. A třetí je Corrido, což už je píseň zpívaná při hraní hry.

V capoeiře říkáme souboji hra. Vychází to z historie, kdy černý muž nesměl bojovat. Tehdy vznikla capoeira jako boj skrytý pod rouškou tance. Tato hra ale není jen jedna jediná, ve skutečnosti existuje mnoho různých typů her. Každá hra má obecně stanovené bojové prvky a přesně stanovenou hudbu, tzn. rytmus, rychlost i písně.

Nejstarší a zároveň nejpomalejší hra se nazývá Angola. Jedná se o hru, která je velmi taktická, vypočítavá, a i když je nejpomalejší, tak je nejsložitější. Patří do stylu, který se také nazývá Angola a je tradiční podobou capoeiry z dob jejího vzniku.

Později byl vyvinut nový styl, zvaný Regional. Typickou hrou tohoto stylu byla rychlá hra São Bento. Rozlišujeme tři druhy této hry. São Bento Pequeno, São Bento Medio a São Bento Grande, lišící se svojí agresivitou a rychlostí. Aby byli schopni lidé ze stylu Angola hrát s lidmi ze stylu Regional, byla vyvinuta hra jménem Benguela. Tato hra je středně rychlá a umožňuje hrát komukoli s kýmkoli naprosto nezávisle na tom, který styl cvičí. Existuje ještě mnoho her, například Iuna, hra učitelů, kde není cílem zdolat soupeře, ale ukázat své nejlepší dovednosti.

Santa Maria, hra pro zábavu, při které se doprostřed Rody umístí Caxixi a bojovníci soupeří, kdo jej první zvedne v zubech. Amazonas, sváteční hra, při které se napodobují pohyby zvířat. Cavalaria, hra při které se tančí samba (v minulosti kvůli policii, když byla ještě capoeira protizákonná) a mnohé další, při kterých se dělají různé tance, např. Maculele – tanec s tyčemi, Puxada de Rede – tanec s rybářskou sítí, Jongo – druh tance atd.

Capoeira je jedno z nejkomplexnějších bojových umění, které je v mnoha aspektech zcela jedinečné: obsahuje umění boje, tradiční rituály, atraktivní prvky akrobacie a tance, hraní na hudební nástroje a zpěv.

článek otištěn ve Fighter´s magazínu